Kam v Římě
5 staveb, které stojí za vidění
Nemusíte mít rádi umění, aby vás uchvátily nádherné mramorové sochy ve vile Borghese a nemusíte být ani znalci historie, aby na vás dýchla tak silně, jak to umí Řím a jeho stavby.
I slovo monumentální zní pro jejich popis nepatřičně. Velikost římských dějin se ve městě zrcadlí na každém kroku a jak jsem zjistila i v srdcích obyvatel. Považují se za Římany více než Italy a zdraví se zásadně Salve místo Buon giorno.
A protože mé cesty vždy spojují architekturu /a dobré jídlo v dalším článku/, zde 5 prověřených tipů. Záměrně vynechávám historické budovy. Jejich výčet by vydal na týden čtení a najdete jej v každém průvodci. Kromě již zmíněné vily Borghese, kde je vstup nutno rezervovat dopředu, jsem se nechávala unést ulicemi, žasla nad krásou antických soch a opulentností staveb a mé toulání mne vždy dovedlo k místu, které jsem si přála vidět.
1. Palazzo della Civiltà Italiana
Také známé jako Colosseo Quadrato a v současnosti proslavené díky módní značce Fendi, která jej koupila a vytvořila zde svoji centrálu. Ikona italského racionalismu, ale také fašismu. Autoři Giovanni Guerrini, Ernesto Bruno La Padula and Mario Romano v něm vzdávají poctu velkému vůdci Benitu Mussolini a při pohledu na ni se neubráníte otázce, zda obdivovat nebo odsuzovat. Není to poprvé, kdy se temná část italské historie vepíše do architektury, aby se o desítky let později stala předmětem intelektuálních debat. Jménem všech těchto hlasů se ptá historik umění Giorgio Pellegrini: “Lze pohlížet na architekturu těchto měst novýma očima a zároveň necítit tíhu tragédií, které se odehrály za zdmi každé z těchto budov?”
2. Pallazo delle Poste
Necháme-li stranou polemiku o stranické příslušnosti, bez níž by nemohl vytvořit své stavby, je Adalberto Ribera jedním z nejvýznamnějších architektů italského modernismu. Jeho slavné Palazzo dei Congressi jsem bohužel neviděla. Znám jej z fotografií a výuky italské moderny. Překvapivá stavba schovaná za pompézním sloupořadím má na střeše amfiteátr a ukrývá velké fresky od Severiniho. Moje toulání pod Pomerančovými zahradami* mě však přivedlo k další jeho stavbě – Poště na Via Marmorata. Dost možná byste kolem ní prošli bez povšimnutí, stavba potřebuje pohled z odstupu. Pallazo delle Poste je jedním z hlavních příkladů římského racionalismu, mezinárodního hnutí zaměřeného na naléhavost řádu a logiky. Architektonický styl je zde výsledkem aplikace racionality a dokonalé korespondence mezi budovou a její funkcí.
Vedou se sice diskuse o jeho autorství, ale podívejte se na Casa Malaparte, nádherný architektonický poklad, usazený na skále nad mořem na ostrově Capri.
3. Muzeum Ara Pacis
Jako by všechny moderní stavby byly urážkou a pošpiněním starověkého Říma i Muzeum Ara Pacis má řadu odpůrců, ale i zastánců. Modernistická bílá budova od amerického architekta Richarda Meiera byla vůbec prvním velkým architektonickým a urbanistickým zásahem do centra Říma a snad na důkaz smíru mezi nimi ukrývá Augustův Chrám míru, jednu z nejvýznamnějších památek antického Říma.
4. The MAXXI
Římské číslice v názvu napovídají, že se jedná o budovu 21. století, a to nejen proto, že její autorkou byla vizionářka a architektonická megalomanka Zaha Hadid. Muzeum moderního umění MAXXI nelze přehlédnout, byť je „uklizené“ v okrajové čtvrti Flaminio. Rozděleno na dvě části s uměleckými a architektonickými expozicemi stojí za návštěvu zvenku i zevnitř a já jen doplním úsměvnou historku z jednoho večera v jedné vinotéce. Diskutuji o zajímavostech Říma s postarším elegantním mužem a když dojde na MAXXI, které bych ráda viděla, naprosto zděšen mi odvětí: “tady v centru máš celý Řím, proč chceš do moderního muzea, když v kostele za rohem visí Michelangelo?“
5. Kostel k jubileu
Kostel Boha Milosrdného otce známý také jako Jubilejní kostel (Jubilee Church) je dalším dílem již zmíněného architekta Richarda Meiera. Ten v soutěži na jeho výstavbu porazil například slavného Franka Gehryho nebo Santiago Calatravu. Výsledkem jeho pohledu na moderní náboženství a odkazem pro třetí milénium je nepřehlédnutelná betonová plachetnice. Vše je zde promyšleno do posledního detailu ať již se jedná o duchovní odkazy nebo i čistě pragmatickou věc, jakou je snadná údržba bělosti celé stavby díky speciálnímu cementu.
Villa Borghese, to je mramor, mramor a zase mramor v krásné zahradě s krásným pozadím /i popředím/ Pauliny Bonaparte od Antonia Canovy. Berniniho sochy i malby velkých mistrů Rafaela, Tiziana, Boticceliho, Rubense, Caravaggia nebo Cranacha. Až studium dějin umění mi ukázalo, jak nahlížet na minulost a díky ní pochopit vývoj a současnost.
A pro odlehčení římského putování po zajímavých stavbách odkaz k Pomerančovým zahradám* kde najdete klíčovou dírku s údajně nejkrásnějším pohledem na Řím. Negooglujte. Prostě tam běžte, vystůjte frontu, kterou vám zpříjemní určitě nějaký hudebník s kytarou a nechte se překvapit. Nechtějte vědět, jaký pohled vás čeká. Nemusíte mít vše pod kontrolou.
Carpe Diem.
