Láska na první vytočení

Vezmu vás do Jablonce nad Nisou a povím příběh, který začal o jedněch dlouhých letních prázdninách. Byl covid, většina lidí zvelebovala své byty a Marušku uchvátily pokojovky. Musím souhlasit, že opravdu pěkných květináčů na trhu zase tolik není, a tak se nedivím, že si je rozhodla vyrobit. A hned první pokusy v keramické dílně ve škole, kde učí její maminka, dopadly velmi dobře. Samotnou vášeň, ale jak přiznává přineslo až vyndávání hotových výrobků z pece.

A protože miluji návštěvy v ateliérech a dívat se tvůrcům pod ruce, vyrazila jsem se na značku Keramikuju, kterou jsem si na instagramu oblíbila, podívat na vlastní oči. Pozorovala jsem jak zručně, a přitom jemně Maruška opracovává nevzhlednou hmotu, udivena rychlostí, s jakou se kruh točí a ona mu stíhá.

„Po prvních pokusech ve škole jsem se pak přesunula na chalupu, kde jsem si udělala něco jako keramické soustředění,“ popisuje mi své začátky. „To byla dobrá haluz, točila jsem od rána třeba do desíti do večera. Na půdě, kde bylo asi 30 stupňů a pavouci. Na podzim jsem se musela zase přesouvat, protože už byla zima. Udělala jsem si takovou nevzhlednou dílnu u prarodičů ve sklepě. Tam byla zima a tma. Byla jsem sice ráda za prostor a začala jsem tam dávat formu své značce Keramikuju, ale zároveň jsem cítila, že tma a zima se na mě ale negativně odrážely. Novou dílnu jsem si pořídila asi po roce a půl a je to láska. Měla jsem štěstí na prostory a na výpomoc v rodině. Teď jsem tu velmi spokojená a už vím, že budu rozšiřovat.“

Keramiku točí většinou z béžové kameniny a pálí na vysoké teploty. Miluje experimenty s keramickými glazurami a baví ji, když pokaždé z pece vytáhne něco jiného. „Výrobky jsou něžné, hřejivé a doufám, že stejnou energii, co ode mě přijaly během výroby, pak předají i nových majitelů.“

3 otázky aneb nos se ptá a moc se dozví /odpovědi needituji, nechávám je v plném znění i jazyce autora/

Proč to děláš? Protože mě to strašně baví. Strašně mě baví variabilita keramiky počínaje tím samotným řemeslem, kde by člověk potřeboval aspoň 3 životy, aby si zvládl všechno zkusit. Vedle toho mě naplňuje i ta druhá, podnikatelská část. Třeba marketing, kam spadá grafika, fotka, sociální sítě, web atd. Pak třeba plánování nebo spíš snění nad vyššími cíli. K tomu se pojí i matematika - účetnictví. Všechno to do sebe zapadá jak puzzle, je to neskutečně pestrý a každá jednotlivá část mě moc baví. Co nejradši posloucháš? V dílně nejraději poslouchám podcasty. Těch rozvojových už mám plnou hlavu, takže momentálně mě baví třeba opravdové zločiny, ač mi zprvu přišly nemorální, teď jsem jim úplně propadla. No a pak se v dílně bojím. Taky mám moc ráda, když si v dílně s nějakým volám. Rodinu a přátele na to mám už docela vycvičené a oni vědí, že mi můžou kdykoli zavolat a já si s nimi zvládnu i dvě hodiny povídat a u toho pracovat. To mám moc ráda, práce pak hezky odsýpá. Nejmilejší město? Já se městům přirozeně vyhýbám a vyhledávám spíš hory a zeleň. Takže třeba taková Cortina má pěknou výhodu v tom, jak je situována, a to v srdci nejhezčích hor Evropy. Z velkých měst mi ale v hlavě utkvěla Lublaň. Taková ještě o kus hezčí Praha bez lidí. Ale asi záleží spíš na období, počasí a hlavně osobě, se kterou tam jste.

Sunshine state