Hongkong město, které nikdy neodpočívá

Už cesta taxíkem z letiště dává tušit, že tady si oči neodpočinou. Mechanické, neodbytné „Ding Ding“ dvoupatrových tramvají, které se proplétají mezi mrakodrapy jako kovoví poslové starých časů, vlhký vzduch, obloha v nedohlednu a všude „něco“.  Téma FOMO (strach z propásnutí příležitosti) je tu hmatatelné. Máte pocit, že zatímco spíte, utíká vám nejlepší jídlo vašeho života nebo výhled, který se už nebude opakovat. Hongkong vás nutí být neustále ve střehu.

Město neroste do šířky, ale dere se k nebi. Těžko říct, jak se žije v domech, kde sousedovi vidíte do talíře z padesátého patra. Skleněné věže bankovních domů tu stojí v kontrastu s rozpadajícím se lešením z bambusu – materiálu, který je pružný, lehký a neuvěřitelně odolný. Stejně jako lidé, kteří tu žijí. Rytmus je svižný, ale duch feng-shui všudypřítomný.  A nestaví se tu jen pro lidi, ale i pro draky. Pokud se na lesknoucí se mrakodrapy podíváte pozorněji, zjistíte, že mnohé z nich mají uprostřed obrovské, prázdné otvory. Nejsou tam kvůli úspoře materiálu ani kvůli větru. Jsou to „dračí brány“. Podle principů feng-shui totiž draci sídlí v horách za městem, ale každé ráno slétají k moři, aby se napili. Mrakodrap, který by jim stál v cestě, by zablokoval tok energie „čchi„ (Chi) a přinesl majiteli smůlu. A tak se v Hong Kongu beton a ocel podřizují neviditelným drahám mýtických bytostí.

V Hongkongu jako by neexistoval odpočinek, pouze dočasné zastavení. Sledovat lidi v jedné z nejrušnějších oblastí města, Causeway Bay je jako scéna z filmu Matrix: svět se řítí vpřed v rozmazaných šmouhách, zatímco vy na vteřinu ustrnete. Všichni něco ladí, poklízejí, někam směřují. Stát na místě se rovná mizení. Přesto zdejší doprava připomíná spíše uklidňující rituál než chaos. Pohodlí Hongkongu definuje také jedna drobnost v kapse - karta Octopus. Používá se na všechno (metro, tramvaje, přívozy, ale i v samoobsluhách nebo automatech).

Všechno to plynulé proudění má v Hongkongu vlastně jediný cíl: dostat se co nejvýše. Možná je to metafora pro zdejší dravý životní styl, kde status na společenském žebříčku definuje výška vašeho bytu či kanceláře, ale platí to i pro běžného cestovatele. Hongkong totiž musíte vidět shora, abyste pochopili jeho monumentálnost. Ať už se rozhodnete sledovat západ slunce nad mořem mrakodrapů z divokých stezek na Victoria Peak, nebo si přiťuknete koktejlem v baru, kde máte celé to blikající noční představení jako na dlani, teprve ve výškách vám tenhle fascinující vertikální svět dá dokonalý smysl.

Když už je tlaku příliš, existuje únik. Klášter Chi Lin Nunnery a zahrady Nan Lian, oáza obklopená mrakodrapy, kde namísto smogu voní kadidlo. Fascinující je, že i zde je patrná ona „perfekcionistická“ estetika a geometrický řád, jen v jiné energii. Komplex je postaven z cedrového dřeva podle přísných pravidel tradiční čínské architektury a bez jediného hřebíku.

Přisoudit městu jednu barvu, byla by to červená. Najdete ji na kapotách taxíků, na šňůrkách s korálky i na zdobných střechách s nápisy lahodící evropskému oku. V tradiční čínské kultuře je červená (čínsky hong, ale se jménem města nesouvisí) vysoce pozitivním symbolem. Představuje štěstí, radost, oslavu, prosperitu a vitalitu. A (ne)překvapivě červená je i vyhlášená káva v malém podniku No Title Coffee (konkrétně signature drink Moulin Rouge). Nad šálkem skvostné kávy, v bistru připomínající spíš garáž, pochopíte, že luxus a bída tu nejsou v opozici. Jsou to jen dvě strany stejné vertikály. Ostatně jídlo je v Hongkongu náboženství. Od michelinských bister, obědových restaurací až po street food v zapadlých uličkách. Pocit „přesycení“ možnostmi je součástí zážitku. K objednávce většinou kantonštinu potřebovat nebudete, obsluha hovoří anglicky a pokud ne, má pro Gwailou (bílý ďábel nebo bílý duch, jak tu říkají bělochům) připravené menu s obrázky. I přesto vás pak na talíři překvapí třeba kuřecí pařátky, čokoládový pudink ve tvaru pejska nebo rýžový dezert pomalovaný jako slavné kostky Mahjong.

Hongkong vás vyždímá, ale vrátíte se z něj nabití. Jak to přežít? Dávkovat si vjemy a v rámci možností si dopřát čas minimálně na týden. Protože pak se vám na seznam dostane i krásné a sbírkami velmi bohaté muzeum M+ nebo dokonce výlet na ostrov Lama.