Šamani odnikud

Krade fotografie duši, jak se domnívají některé indiánské kmeny? Zajímavá myšlenka, která mě napadla při pohledu na portréty šamanů, které sice vypadají jako nádherné fotografie z cest, ale vznikly na počítači. Jejich autorem je architekt, velký cestovatel a fotograf, Dimitar Karanikolov.

Nabízela se otázka, proč není výsledkem jeho cest fotografie, ale uměle vytvořený portrét. Kolekce Šamani je poctou domorodým lidem a kmenům, které Dimitara tak fascinují. Procestoval Mongolsko, Myanmar, Namibii, Etiopii a všude tam hledal zajímavé lidi a momenty pro fotografování. Jeho první experimenty s počítačovými programy na AI byly vizualizace staveb, ale vytvářet touto technologií lidské portréty dávalo Dimitarovi větší smysl a přesah. Při tvorbě mohl zúročit jak své znalosti o fotografii, tak o domorodých kulturách, a to vše pak pečlivě specifikovat v počítačovém zadání. To měl promyšlené do nejmenšího detailu včetně polohy a nastavení fotoaparátu, světelného scénáře, typu objektivu a popisu kmene, který chtěl vytvořit. Výsledek je neskutečný. Ne-skutečný dalo by se také napsat. Podívejte se sami:

Proč děláš to, co děláš? Je otázka, co vlastně dělám? Nevidím se jako člověka jedné profese tedy buď architekt nebo fotograf. Nazval bych se vizuálním umělcem, který využívá fotografii. Baví mě nové projekty a objevování sebe sama. Myslím, že to, co dělám, dělám kvůli svobodě, kterou mám při práci na svém vlastním zadání a ve svém vlastním čase. Oblíbená skladba? Miluj všechno od Hermanos Gutiérrez. Nejoblíbenější město? Možná tě to překvapí, ale jedno z nejturističtějších, Benátky! Byl jsem tam mnohokrát. Možná je to kvůli tomu množství vody, která tam je i absenci aut. Prostě se tam cítím skvěle. A mám rád také řecký ostrov Lemnos a jeho roztomilé vesničky.

Dimitar Karanikolo žije momentálně v Sofii. Jako architekt pracoval několik let v Londýně ve slavném studiu Foster+Partner, poté založil vlastní vizuální studio Meshroom. Fotografování se nedávno stalo jeho druhou profesí. Několik měsíců v roce cestuje a snaží se pomocí dronu zachytit autentická prostředí a neobvyklé perspektivy. Zvláště rád fotí opuštěné socialistické památky a brutalistní architekturu.

Previous
Previous

Brutální bourání

Next
Next

Poklady z cest