Sklidíme, co zasejeme?

Nádherné, opulentní kompozice na pozadí ponuré až mizející krajiny. Upoutaly mě na první pohled a dlouho bavily myšlenkou, co vlastně vidím.

Vesničané v barevných sukních bez tváří, bez emocí, a přesto s otázkou, zda sklidíme, co zasejeme. Ale samozřejmě můj zvědavý nos chtěl znát názor autora. Je jím Matthew Garnett, Angličan žijící v Praze a jeho obrazy jsou výsledkem pečlivé počítačové práce. Přečtěte si rozhovor, a hlavně prohlédněte další z kolekcí, které tvoří. Stojí rozhodně za to!

Matt pochází ze zemědělské oblasti na severu Anglie, téma pěstování a sklizně se úzce pojí s jeho dětstvím. „Vyrůstal jsem obklopen řadou historických tradic na vesnici, jako dožínky, lidové kroje a tanec, ale i zemědělskými stroji. Vždy jsem cítil, že tohle téma do značné míry utvářelo mou osobnost.

Když se do farmaření a výroby potravin sami zapojíte, uvědomíte si zároveň obludnost celého koloběhu výroby potravin, což je něco, s čím se většina lidí v běžném životě nesetká. Není divu, že se ve mně vždy mísily romantické představy o vesnických tradicích spolu s narůstající obavou o způsob moderního života. Tím myslím obavu o dobré životní podmínky zvířat, využívání půdy, znečištění uhlíkem atd. Je to téma, které v posledních několika desetiletích ve společnosti obecně narůstá a lidé věnují mnohem více pozornosti tomu, odkud pocházejí jejich potraviny a produkty. Aktuální série „Harvest“ (v překladu sklizeň) je můj pokus o vizualizaci těchto myšlenek.“

„Chtěl jsem, aby série měla jakousi snovou kvalitu a nesklouzla k „poučnému plakátu“. Také mi šlo o to, aby obrazy nezobrazovaly konkrétní dobu, nebo aby existovaly v době, kterou nelze rozpoznat. To byl důvod pro použití historizujících prvků, jako jsou kostýmy, které mají sběrači na sobě, a pak prvků, které mohou působit futuristicky, tedy stroje, moderní technologie a továrny na pozadí (jejich důvod může být zemědělcům pomáhat, ale možná je také sledovat a kontrolovat?). Určitě jsem ale nechtěl, aby obrazy působily jako „fantasy“ umění. Proto jsou kostýmy, světla, stroje i krajiny takové, jaké v reálném světě existovaly nebo by mohly existovat. Výsledný až surrealistický pocit pochází ze způsobu, jakým jsem tyto prvky kombinoval dohromady.“

Nádherné kostýmy, které jako první upoutaly moji pozornost, byly inspirovány v tradičních flanderských krojích ze 16. století, dnešní oblasti Nizozemí a Belgie. „Jsem velkým obdivovatelem vlámského umění z tohoto období a umělců jako je Pieter Brueghel starší a později Jan Vermeer. Jedná se o typ oblečení, které opravdu nosili zemědělci v té době a existují k němu přesné historické záznamy. Považuji tento typ šatů za velmi krásný, na obrazech působí jako přízrak a vytváří zajímavý protiklad k technologickým prvkům. Jak se série postupně rozrůstala (nyní má přes 100 obrazů), nechal jsem design kostýmů organicky vyvíjet přidáním vlastních nápadů nebo začleněním různých vzorů a textur, ale najdete zde třeba i prvky z ukrajinského tradičního kroje,“ vysvětluje Matt.

Sběrači na obrazech nemají jasně viditelné tváře, aby celkový dojem byl výsledkem krajiny a způsobu, jakým jsou postavy fyzicky spojeny s místem své práce. „Pokud by měly viditelné výrazy, bylo by příliš snadné „říkat“ divákovi, co by měl cítit. Ponechání postav napůl skrytých nebo mírně abstraktních mi také umožňuje klást otázky; například odkud pochází technologie, pracují zemědělci dobrovolně nebo jsou pod nějakým druhem útlaku, jsou to rodiny nebo ne a jaký je jejich vzájemný vztah.“

Nabízela se otázka na závěr, co vlastně sklízejí. „To je dobrá otázka! Myslím, že je na první pohled viditelné, že toho ke sklizni moc nemají. Nejsou tam žádná zvířata, žádné plodiny a postavy vlastně ani moc nesklízí. Jsou spíše pouhými pozorovateli krajiny. Možná to odráží mé určité obavy o současnost i budoucnost a o to, co přírodě děláme, zjevně bez velkého zájmu o generace, které přijdou po nás.“

Jeho zamyšlení mě baví, je mi blízké. Sklizeň nutí k zastavení a zkoumání. A ještě k tomu je tak krásná.